Finálová řeč: Filip

Prvně bych chtěl říct, že bude poměrně dlouhá, protože z mého pohledu šlo o mou nejlepší strategicky zahranou sérii, jakou jsem kdy odehrál.

Nejdříve chci poděkovat celé porotě, protože tahle série byla jízda a jsem rád, že jsem se tu mohl utkat s těmi nejlepšími a zároveň i legendami komunity.

Každopádně ke hře. Chtěl jsem tu napravit svou sociální hru, která je u mě vždy problém, protože si zkrátka nestíhám s každým aktivně psát. Což se mi docela povedlo, až na pár jedinců. S každým jsem měl aspoň nějakou komunikaci, ale opět by to šlo zlepšit, každopádně možná někdy, protože si po téhle sérii chci dát delší pauzu.

Tentokrát jsem nechtěl hrát sérii tak, že budu spoléhat na výhry výzev, což jsem měl téměř všude, takže jsem se skoro celou hru držel při zemi a nijak jsem v tomhle nevyčníval. Vyhrál jsem tři individuální a většinou v době, kdy jsem cítil, že bych mohl jít z kola ven. Až na finálovou, kterou jsem taky chtěl vyhrát, ale extrémně jsem pohořel.

Zároveň jsem poprvé za celou dobu, co hraju surva, nebyl krytý skrytou imunitou, prostě jsem tu bestii nemohl najít. Našel jsem jen zlatou výhodu, kterou jsem ani extra nemusel pak zahrát, ale hodila se – k tomu však později.

Teď však část, kvůli které jsem se chtěl dostat do finále. Chci vysvětlit svou taktickou stránku hry, do které zapadá i sociální stránka, kterou tuhle sérii považuji za průměrnou a zároveň i výzvy, které jsem tu párkrát oželil.

Bylo jasné, že to tu bude brutální, proto jsem už od začátku chtěl mít silné spojence. Jako první jsme si napsali s Iwanem a hned se domluvili, že si navzájem budeme krýt záda. Takže on se stal mým day one. Jenže chvíli na to jsme si napsali s Rickym a neskutečně mi sedl. Utvořili jsme malou alianci my dva + Filippeno a vše tam probírali. Mezitím jsem řešil situaci i s Iwanem. Ten se však stal jejich terčem, protože prý psal všem, což jsem nechtěl. Proto každá kmenovka v původních kmenech byla vedená tak, aby se stal terčem vždy někdo jiný. Dušan si to udělal sám a pak na Menyho šlo udělat terč docela lehce. Takže tahle část probíhala dobře a pak naštěstí přišlo promíchání, protože se schylovalo k tomu, že by se šlo buďto po Rickym nebo Iwanovi, což by byl průšvih. Ale přišlo neštěstí ve štěstí.

V promíchání jsem vychytal s Miťem snad tu nejhorší možnou variantu. Byli jsme dva na dvě větší aliance. Okamžitě jsem si začal psát téměř s každým, kromě Kárla. S Kárlem jsme měli cca před měsícem hádku u Andrewa a já to zakončil tím, že jsem mu řekl, že ho budu chtít vyhodit v každé sérii (no, horká hlava mentál Filip). Našel jsem tu zároveň zlatou výhodu a věděl jsem, že už někdo v původním kmeni našel hii, protože jsme s Miťem první den dodělali jediná místa, kde ještě mohla být. Vypadl Miťo na blindside, který podle všeho zařídil Boston, jelikož mu nandali 4 hlasy a další 3 hlasy šli do mě. Jenže zde začal problém. Bostonova aliance mi prostě nevěřila, ačkoliv jsem s nimi chtěl hrát. Dostali mě mimo hru, protože se mnou nechtěli nic řešit, dokud nebylo po výzvě. Pak mi však Boston řekl, že mi nevěří, že prý jsem villain (já jsem poprvé jako villain zkusil hrát tady). Takže jsem věděl, že je průser. Že sice asi nevypadnu, ale že se dostávám do situace, kdy nebudu moct ovládat hru, což já nemám rád. Děsně mě vytáčí, když spoléhám na náhodu nebo řeči jiných hráčů. Proto jsem udělal něco, na co jsem strašně hrdý a jsem za to rád. Napsal jsem svému největšímu enemy – Kárlovi. Zakopali jsme válečnou sekeru a dali to dohromady. Zde vzniklo spojenectví Kárl, Saša a já. Těm dvěma klukům jsem věřil všechno a věděl jsem, že je nebudu chtít zradit. Ale v druhém kmeni byl Iwan a Ricky. Došlo mi, že Ricky tam bude v menšině, takže to znamenalo jediné – nesmí jít na kmenovku. Proto jsem první výzvu úplně zahodil a nesnažil se, protože jsem se cítil safe díky zlaté výhodě. Bum, Ricky za mě zahrál bronzovou výhodu a já přešel k Sašovi, Ferovi a Kárlovi, abychom obrátili hru. Vyšlo to. Řekl jsem jim teda o zlaté výhodě a Rickym na druhé straně. Proto jsme pustili i druhou výzvu, já zahrál zlatou výhodu na sebe a Sašu (protože se obával, že se půjde po něm) – no ale hii je svině a vyrazila Fera. Což mi zase tak moc nevadilo – zbavili jsme se hii a Fero nepatřil mezi mé hlavní spojence.

Přišlo sloučení a pro mě začala nejnáročnější hra, kterou jsem kdy zažil. JT asi i potvrdí, že jsem mu neustále psal různé možnosti, jak to celé může dopadnout a s čím počítám a s čím ne. Tady Saša přišel s nápadem velké aliance o 8 lidech. Toho jsem se samozřejmě lekl, protože tolik lidí – to je prostě šílenost, která se může pokazit v mnoha ohledech, ale ono to fungovalo – na oko. Jenže už v promíchání jsem od Mikiho věděl, že chce hrát s Iwanem. Avšak já s Iwanem držel od prvního dne, takže jsme si hned napsali. Věděl jsem, že ve velké alianci se teď budu mít dobře, ale čím méně nás bude, tím více mohu čekat blindside, což by v těch počtech šlo úplně v pohodě a já bych to nedokázal obehrát. Takže jsem musel zvolit jinou variantu. Chtěl jsem hrát hlavně se Sašou, Rickym, Kárlem a Iwanem. Proto jsme si s Iwanem řekli, že by bylo fajn velkou alianci rozdělit, protože jinak by Kiki, Miki, Moli a Ciky měli pak obrovskou moc, jelikož by měli početní převahu. Takže jsem se rozhodl, že tu alianci trochu narušíme s vidinou toho, že budu vždy bránit Rickyho, Sašu a Kárla – a že to dalo zabrat, protože tato tři jména padala v 5 členné alianci neustále. Během toho jsem dostal info, že Iwan a Andy mají skryté imunity, což je další věc, která mě může v budoucnu strašně podělat, ale na to byl ještě čas – nejdříve jsem si musel získat důvěru Hoba, Mirky, Andyho a Greye. Proto jsme plánovali blindside. Ten se povedl ještě lépe, když Iwan prozradil, že má nějaké info a Mikimu asi došlo, že asi ode mě nebo Rickyho. To jsem hned vypustil a dalo se to do běhu. Saša i Kárl věřili, že by je skupinka bývalých Alpe pak vyrazili a dali Mikiho. Rickyho jméno padalo taky, takže šel do toho taky. No a to znamenalo odchod Mikiho s myšlenkou toho, že byl zrovna on ten, co přeběhl. Já tím splnil tři důležité věci. 1. Potvrdil důvěru 5 členné aliance 2. zachránil Rickyho, Sašu a Kárla (protože původně měl být psán někdo jiný a měla být zahraná hii) a 3. stále jsem se držel velké aliance a měl přehled o tom, zda se nezaměřuje Iwan nebo já.

S Iwanem jsme od prvního dne sloučení řešili, kdy bude čas na to, abychom celou hru úplně otočili a vedli jsme to my. Proto jsme měli jasně dané, kdy bude muset jít Hobo, jenže já si s Hobem psal víc a víc. Průser. Začal jsem pociťovat to, že bychom spolu mohli dojít do konce a já dojedu celou sérii jako villain. Proto jsem mu začal nadhazovat konverzaci na téma „finále“ a čekal jsem, co z něj vypadne. No k tomu ale až později.

Stále jsem byl v pohodě s Rickym, Kárlem a Sašou, za což jsem byl mega rád. Jenže mě děsila představa skrytých imunit. Ty prostě mohou vždy celou hru pokazit, takže přišel čas se jich zbavit. Odnesl to Moli. Což mě pak i mrzelo, protože po jeho vyloučení jsme si zrovna suprově pokecali. Každopádně jsem věděl, že to budu muset uhrát totálně šíleně, abych se skutečně zbavil obou imunit. Proto jsem musel alianci Hoba trochu rozhodit, ale zároveň i Iwana. No, udělal jsem ze sebe idiota, že jsem zahlasoval moc brzy a že mám strach, že mi aliance už nevěří a dávají mi schválně špatná jména. Ale zároveň jsem potřeboval, aby vypadl někdo z větší aliance, proto jsem to točil na Moliho. Ten den jsem psal JTmu, že se s ním asi loučím, protože jsem myslel, že mi tohle nevyjde. Vyšlo. Obě imunity zahrané, Moli venku a dost podivné, ale ještě se držela větší aliance. Ricky mě začal podezřívat a já ho nechtěl moc vodit za nos, proto jsem snížil komunikaci, ale začal jsem trochu naznačovat Rickymu, Sašovi a Kárlovi, protože se blížil zlomový bod, kdy budu muset oficiálně hodit hlas proti větší alianci.

Což bylo mega těžké, přemýšlel jsem nad tím dlouho, zda to udělám. Byla to totiž oficiální cesta villaina. Což já nikdy nehrál a ani už nikdy hrát nebudu, protože to není na moje nervy a psychiku. Každopádně ve hře byl Ciky, který je prostě zkušený hráč a to se mi po kmenovce potvrdilo. Ten den to padlo na něj a co mi pak psal, tak mě skutečně celou dobu podezříval, ale prý mu ostatní moc nevěřili, takže nakonec to bylo dobré rozhodnutí. Zároveň byl ve hře furt aspekt toho, že by později lidi donutil, aby mě vyrazili. Ovšem tady pak už došlo k tomu, že všem dojde, kdo hodil hlas jinak. Ricky, Kárl a Saša mě teď mohli úplně odepsat. Každopádně tohle je série velkých hráčů a hráček, takže jsem zkrátka doufal v to, že mé úmysly pochopí. Kárl to pochopil a věděl, že během těch kmenovek mohl jít někdo z nich a nešel, což je čistý fakt, protože jejich tři jména padala furt, ale vždy se povedlo to otočit na někoho jiného. S Rickym a Sašou už to bylo těžší. S Rickym jsme si to nakonec vše vysvětlili a mohlo se hrát dál. Ale Saša mi už pak nevěřil, což byla škoda, protože jsem s nimi celou dobu počítal.

To že další imunitu vyhrál Kárl byl dar z nebes, protože kdyby nebyl chráněný, tak by to tu hru dost zkomplikovalo. Tohle byl den, kdy měl jít Hobo, aby to ještě nečekal, protože ještě bylo dost hráčů ve hře. Ale zároveň jsem nechtěl, protože jsem mu začal dost věřit, avšak po tématu okolo finále, které jsem nadhodil víckrát, jsem stále nedostal jasnou odpověď, zda se mnou počítá, proto jsem si uvědomil, že tam chce spíše Andyho a Mirku. Nicméně Saša se asi rozhodl, že mi to vrátí a od více lidí se mi doneslo, že nadhodil mé jméno. Takže musel jít, protože ačkoliv jsem chtěl, abychom drželi dál a pak se mezi námi rozhodlo až v závěru série, tak si prostě držím myšlenku toho, že když někdo řekne mé jméno, tak se ho musím hned zbavit. Proto jsem souhlasil s aliancí, že dnes půjde Saša.

To jsem opět musel vysvětlovat. Jenže to bylo jednodušší, protože přišel den, který jsme s Iwanem řešili od začátku sloučení. Hobo musel ven. Silný hráč, ze kterého jsem měl zkrátka bobky až za ušima a do poslední chvíle kmenovky jsem čekal, že se to otočí na mě. Každopádně přišla změna a došlo ke spojení Iwan, Kárl, Ricky, Kiki a já. Společně jsme se zbavili Hoba. S Iwanem jsme se dost báli, že až to těm třem řekneme, tak nás hodí přes palubu (co si budeme, zasloužil bych si to), ale zkrátka to byl tak velký tah, že jsme museli doufat, že do toho půjdou. Tady mi však začal problém. Finále je ve třech lidech a já měl kolem sebe Iwana, Rickyho a Kárla. S Kiki tou dobou ještě nebylo tak pevné pouto. Nevěděl jsem, jak to pak zahrát a řekl jsem si, že to už zkrátka budu muset nechat na osudu. Jenže další kmenovku přišla změna, která mi to vyřešila.

Zde šlo o druhý a zároveň poslední blindside, o kterém jsem neměl tušení. Všichni se shodli na Iwanovi a jen my dva dali Greye. Iwan byl vyloučen. Musel jsem to však zahrát tak, abych nebyl další na řadě, takže jsem musel říct, že to byl tah, který jsem chtěl udělat později taky. No nechtěl.

Další část hry už byla dost náročná, protože bylo jasné, že je někde hii a bude zahraná. Ten den byla zahraná a vypadl na to Ricky. Mně v tu chvíli došlo, že je Mirka velký problém a musí brzy ze hry, jenže ona byla nesmrtelná. Takže jsme se dostali do situace 3 na 3. Tady jsem si uvědomil, že chci jít do finále s Kiki a Kárlem a nikým jiným, proto už jsem ani nepřemýšlel nad tím, že bych vůbec k někomu přeběhl. Zároveň jsem věděl, že pokud by mě někdy chtěli zradit Kárl s Kiki, tak to bylo právě teď, takže jsem zamakal ve výzvě, abych si byl jistý. Kárl zároveň našel skrytou imunitu a zahrál to tak, aby si mysleli, že s nimi dává Kiki a skrz to jsme vyhodili Mirku.

V situaci top 5 už jsem vyhrál imunitu jen kvůli tomu, kdyby Andy nebo Grey našli hii, tak ať máme větší šanci se trefit. Jenže Andy říkal, že hru nestíhá, proto jsme ten den vyhodili Andyho a nic se dál neřešilo.

A přišlo poslední fiasko. Grey, který celou dobu výzvy neřešil, no tak ji teď vyhrál. Průšvih že jo. Grey mi sice říkal už pár kol předtím, že je sebevražda, abych šel do finále s Kiki, ale tak nějak jsem si říkal, že to je jen, abych přeběhl, což jsem nechtěl udělat. No a došlo mi, že dnes dá s největší pravděpodobností mě nebo Kárla. A já jsem Kárlovi řekl, že ho psát prostě nebudu. My tři jsme se dohodli, že si necháme dát samohlasy. Ale pak bokem jsme se s Kárlem dohodli, že dáme oba Kiki, abychom dodrželi to, co jsme si řekli, že spolu dojdeme do finále. Jenže Kárl si dal samohlas a já tedy jediný porušil dohodu o samohlasech a kvůli tomu Kiki odešla. Takže na závěr menší zrada, ale pochopitelná.

Pokud jste se dostali až sem, tak vám za to děkuji, protože to pro mě byla náročná série a chtěl jsem vám všem vysvětlit to, jak jsem celou hru přemýšlel a proč jsem dělal jaké tahy. Vždy bude někdo, kdo na vás bude naštvaný, protože zkrátka nemůžete mít alianci s každým a ne s každým dojdete do finále, ale všechny kroky jsem dělal pro to, abych se dostal se svými lidmi, co nejdál. Jinak bychom s Kárlem seděli teď v porotě a místo nás by byl třeba Hobo, Mirka a Andy nebo Ciky, Kiki a Moli atd atd..

Abych to ale shrnul, tak jsem se svojí hrou spokojený – působil jsem jako villain, ačkoliv jsem stále držel hlavně se svými lidmi. Držel jsem se mimo radar, protože jsem ve sloučení dostal jen jeden hlas a to až na poslední kmenovce. Individuální výzvy jsem vyhrál tři, takže s „fyzickou“ stránkou jsem taky spokojený. A nejvíce jsem pyšný na sociální hru, kterou jsem podle mě zvládl celkem v pohodě a hlavně na strategickou část, která je tu celá popsaná, a sám si myslím, že jsem strategicky zahrál to nejlepší, co jsem kdy vůbec zahrál.

Teď už je to na vás a pořádně si to užijte, ať tuhle sérii zakončíme parádně. Zeptejte se na cokoliv a ještě jednou díky, že tahle série proběhla tak fantasticky!